Kdo že to v Nesvačilech nejedl aneb Marjánské zjevení.
Nesvačily byly původně vesnice dvě.Hořejší se měla jmenovat Vestec. Dolní nesla odedávna jméno Nesvačily. O původu tohoto neobvyklého názvu se dochovaly hned tři osobité příběhy.
V místech, kde později vyrostly nesvačilské domy stávala kdysi před dávnými časy skromná kaplička. Kolem se zelenaly louky, na které děti často vyháněly na pastvu běloučké husy. Jednou přišlo mezi husopasky neznámé cizí děvčátko. Bylo milé, překrásné, přepůvabné. Dívky jej proto vzaly mezi sebe. Společně si hrály až do večera. Když zašlo slunce, hnalo se domů. "Pojď s námi," zvaly cizí holčičku. "Dáme ti večeři," Cizí dítě se zamyslelo: "Jak bych mohla večeřet, když jsem ještě nesvačila," řekla ta maličká a hned se ztratila, jako by do vody padla. Prý to byla samotná Panna Marie. Na památku se pak vesnici, která kolem kapličky vyrostla, začalo říkat Nesvačily.
Druhá legenda naopak přímo hovoří o Panně Marii, která se zjevila na Králově palouku. Seděla v trávě a svačila. Zkoprnělí přihlížející pochopitelně nesvačili. Odtud název.
Matka Boží se v Nesvačilech zjevovala i později. Často ji vídali, když kněz při bohoslužbě četl evangelium. Na palouku v místě zjevení vytryskl ze země pramen, voda ve studánce byla uzdravující a zázračná.
Léčivá a uzdravující tradice místa byla dříve velmi silná. O jedné pouti sem přicházelo i dvanáct procesí. Chromí se vraceli bez berlí, neduživci šli domů zdraví a veselí, slepí viděli na zpáteční cestu. Nesvačilský kostel byl plný památek na zázračně vyléčené poutníky. Chudí v něm nechávali nepotřebné berle. Bohatší řetízky, šperky, hodinky. Vzácná nesvačilská gotická pieta, dřevěná socha Panny Marie, bývala těmito dary po každé pouti obsypána. K nejcennějším díkuvzdáním patřily obrazy, které kostelu darovali ti nejmovitější z uzdravených.
Diví mužové.
Vedle kostela v místě bývalé nesvačilské tvrze stojí statek, říká se tam u Chválů. To stavení prý jaktěživo nevyhořelo. Nesvačilští prý dobře vědí proč. Jednou si hospodář Chvála všiml plamenů šlehajících zpod střechy stodoly až na samé došky. Honem se běžel podívat, co že se to děje.Rozrazil zprudka vrata a zkoprněl. Na mlatě kolem ohně vesele poskakovali diví muži. Hospodář na ně zaláteřil. Spustil bandurskou. Ať prý oheň okamžitě uhasí. Divousové nedbali. Oheň však sám pozvolna uhasínal, až zhasl docela. Diví mužové pak hospodáři slíbili, že jeho stavení nevyhoří až do devátého kolena. Vložili do škvíry trámu čarovné byliny a zmizeli. Od té doby v Nesvačilech hořelo mnohokrát. V roce 1898 zachvátil vesnici obrovský ničivý požár. Plameny šlehaly vysoko k nebi a vítr je hnal rovnou na Chválovo stavení. Všechna stavení kolem nakonec lehla popelem. Svědkové pak tvrdili, že střechy začarovaného hospodářství ohnivé jazyky pouze hladily, jedinému doškovému stéblu neuškodily. Chválovo hospodářství jako jediné přežilo pohromu bez úhony.
S laskavým svolením pana Mgr.Bohumila Ježka je proveden opis části jeho
knihy Vyprávělo se.
..