Sonderlager Bystřice
V době druhé světové války vznikaly na území protektorátu Čechy a Morava tábory pro židovské míšence. Nedaleko naší obce byl zřízen Sonderlager Bystřice ( Sonderlager Bistritz ), jednalo se o prostor na severní straně za Bystřicí u Benešova. Oficiální název tohoto pracovního tábora byl "Sonderlager für jüdische versippte Arier und jüdische Mischlinge auf dem SS-Truppenübungsplatz Böhmen. Byl to pracovní tábor pro židovské míšence I.stupně a manžele židovských žen. Byli zde umístěni pouze muži, nejmladšímu vězni bylo šestnáct roků, nejstarším vězňům bylo šedesát let, což byl maximální věk pro internaci. Tábor v Bystřici byl pobočkou koncentračního tábora Flossenburg. Tábor v Bystřici byl hlavním táborem ( Sonderlager A ) a patřil k němu tábor v Tvoršovicích ( Sonderlager B ) a ve Vrchotových Janovicích ( Sonderlager C ).
Na přelomu léta a podzimu roku 1943 začaly jezdit transporty vězňů na bystřické nádraží. Vězni prováděli práce na stavbě důkladného oplocení z ostnatého drátu a provedla se plošná úprava části pozemku pro postavení stanů, které sloužily jako přechodné ubikace. Pak se začaly stavět dřevěné baráky ubikací. V barákách byly místnosti pro 150 vězňů. Opláštění stěn bylo provedeno z prken, dle vyprávění některých vězňů byly mezi prkny mezery, kterými v zimě dovnitř zafukoval sníh. Aby si vězni dopřáli trochu toho tepla na ubikaci, byli nuceni si dřevo do kamen obstarávat z míst pracovního nasazení. Předepsaný příděl uhlí 20kg na den nebyl dodržován, takže se uhlí tajně přinášelo z nádraží. Celkem bylo postaveno sedm baráků, nakonec zděná kuchyně s jídelnou. V jednom baráku byla administrativní kancelář pro vedoucího lágru, tzv.Lagerälteste, poštovna, místnost holiče, místnost ordinace pro lékaře a zubaře, marodka a místnost pro izolaci. Další prostor tohoto baráku byl využit jako ubikace pro vězně německé národnosti a pro vězně "Vorarbeitry", to byli vedoucí jednotlivých pracovních skupin.
V Sonderlageru Bystřice bylo internováno průběžně 1200 až 1500 vězňů. Střežení prostoru lágru provádli příslušníci SS-Waffen, kteří zajišťovali i dohled v místě pracovního nasazení vězňů. Velitelem lágru byl SS-Hauptscharführer der Feldgendarmerie Ernest Maurer. Maurer byl představitelem přísného, krutého důstojníka SS s nelidským jednáním, byl pověstný i tím, že neváhal na vězně i střílet. V zimním období např. vydával rozkazy, aby vězni pracovali bez rukavic a teplých kabátů. Způsobil úmrtí tří vězňů, když rozkazem zamítl jejich odvoz do benešovské nemocnice. Čtvrtý vězeň, mladý jednadvacetiletý student Ivo Geringer, byl zastřelen na útěku v dubnu 1945, když hlídka SS-Waffen plnila rozkaz velitele Maurera. Tento student byl pokousán v prostoru drátěného oplocení hlídacím psem tak, že upadl do bezvědomí a hlídka na tohoto chlapce vystřelila ještě pět ran. Lagerführer Maurer to od hlídky pokládal za hrdinský čin a následovala její odměna. Na prohlídky bystřického lágru přijížděl i velitel cvičiště SS-Truppenübungplatz Böhmen SS-Brigadenführer a generálmajor zbraní SS Alfred Karasch, který se v Polsku podílel na hromadném vyvražďování Židů.
Denní režim vězňů probíhal za neustálé kontroly příslušníků SS-Waffen. Kontroly byly prováděny i na ubikacích a za sebemenší prohřešek následoval trest, zejména výprask holí a těžká práce v čase pracovního volna. Budíček byl v 6 hodin ráno, večerka ve 22 hodin. Často se stávalo, že vězni byli během noci nuceni provádět nástupy, při kterých byl kontrolován jejich počet, pořádek na ubikaci apd. Vězni se mohli pohybovat jen v prostoru tábora, mimo tábor jen v doprovodu hlídky. Byl zakázán styk s civilním obyvatelstvem. Přesto, dle pamětníků, docházelo při pracovním nasazení vězňů ke kontaktu s občany Bystřice, kteří tak využili situaci předat jídlo, pití a informace od rodin vězňů apd. Velkou pomoc zajišťoval tehdejší přednosta železniční stanice s dalšími pracovníky, rodina Českých, bystřický lékař a další občané. Dle denního řádu pracovní doba začínala v 7 hodin ráno a končila v 19 hodin. V neděli se pracovalo v dopoledních hodinách a vždy jednou za měsíc byla v neděli celodenní pracoví doba. Všechny stavební práce prováděla rakouská firma Billig und Schicho. Jednalo se především o práce na nádraží v Bystřici, o výstavbu vlečky z Bystřice do Petrovic k objektu lihovaru, práce na pile v Racku u Benešova, práce na dílnách a garážích u Konopiště a dalších místech této okrajové části SS cvičiště. V Tvoršovicích stavební práce převážně prováděla pražská firma Beneš, která zajišťovala výstavbu muničních skladů. Vězni pracovali i na SS-Hofech, např. v Bezejovicích. Nejhorší pracovní podmínky byly v zimním období. Většina vězňů měla dřeváky ( boty s dřevěnou podrážkou a vrškem z pevné textilie ) a nedostatečně teplé civilní šaty. Vězni používali do dřeváků onuce a pod šaty si dávali ve velkých mrazech papírové pytle od cementu. Mnozí vězni využívali i boty zaslané z domova. Na rukávu měl každý vězeň žlutou pásku s nápisem Sonderlager v černé barvě.
V kuchyni byla velmi špatná strava, např. brambory se vydávaly jedině ve šlupce. Denní příděl pitné vody byl půl litru. Toho půl litru vody muselo vystačit i na omytí těla. Vězni si určité jídlo mohli dokoupit a také mohli od své rodiny dostávat jedenkrát za měsíc balík do hmotnosti dvaceti kilogramů. Dopisy byly cenzurované, ale našly se i cesty, jak předat dopisy přímo vězňům bez kontroly SS úředníků.
V lágru bylo vězněno i několik známých osobností, které pracovali v oblasti umění. Byl to např. zpěvák Jára Pospíšil, toho si Němci vozili na zámek v Tvoršovicích, protože uměl zpívat i německy. Vězněn zde byl i Miloš Kopecký, který však se žádného vystoupení neúčastnil. Mezi vězni byli i malíři, profesoři, lékaři, docenti, podnikatelé, řemeslníci a další. Spisovatel Karel Nový měl židovskou manželku. Jejich syn Jan byl nadaný chlapec a chodil do benešovského gymnázia. Když byl v sextě, tak vyšlo nařízení, že míšenci nesmí nadále chodit do škol. Jan Nový byl umístěn do lágru v Tvoršovicích.
Před koncem války se pokusil o útěk, spolu s dalšími osmi chlapci, režisér Ladislav Rychman. Bylo druhého května roku 1945 a konec války se nezadržitelně blížil. Devět chlapců utíkalo vstříc vytoužené svobodě. Jejich návrat domů však zhatila šestičlená hlídka příslušníků SS-Waffen, která uprchlé vězně přistihla v nedalekém lesíku a odsoudila je k trestu smrti zastřelením, protože neměli doklady. Každý chlapec si musel vykopat vlastní hrob. Na místo ortelu smrti však dorazila další hlídka SS-Waffen, tentokrát z lágru, která vězně stíhala. Obě hlídky se o vězně hádaly, nakonec vězně odvedla hlídka z lágru, takže uprchlíky zachránila před smrtí. Další útěky byly z lágru v Tvoršovicích.
Tvoršovický tábor byl zrušen 6.dubna 1945 a vězni přešli do lágru v Bystřici, kde byli umístěni do baráku č.6 a podíleli se na stavbě obranného příkopu u Jírovic. Sonderlager Bystřice byl rozpuštěn dne 4. května 1945, transport vězňů v ten den odjíždí na Moravu. Další den odjíždí transport vězňů bydlících v Čechách.
Lagerführer Ernest Maurer dělal velmi tvrdý fyzický a duševní nátlak na vězně, aby se dali rozvést se svými židovskými ženami, že si tak zajistí svobodu a propuštění z tábora. Po celou dobu trvání lágru se to podařilo Maurerovi jen ve dvou případech...
V našem okolí byl také malý pracovněvýchovný tábor v nedalekých Jírovicích ( Arbeitserziehungeslager Jirowitz ). Tábor byl otevřen 18. června 1943 a vězni měli ubikace v hospodě Na Kasárně a vykonávali stavební práce, které prováděla pražská firma Beneš. Tento malý pracovní tábor byl zrušen 31. prosince 1943 a vězni byli začleněni do tábora v Tvoršovicích.
Pohled na baráky v Sonderlageru Bystřice, snímek ze sborníku Pod Blaníkem, roč.XII, č.3
----
