Kostel Nalezení svatého Kříže
Náš kraj dlouho nelákal k osídlení. Předpoklad je, že první větší osídlení vznikají od počátku 10. století. Velká kolonizace zdejšího území však přichází až v 11. - 13. století a podílí se na ní knížecí družiníci, především Benešovici. Vznikají nová sídla, nebo se přemísťují již vzniklá z důvodu obživy a hlavně obrany. V našem katastru vzniklo opevněné hradiště Ohrada. Zde byl člen vojenské družiny se svou družinou, která měla rodinný charakter. Ohrada byla kruhového půdorysu s obranou kamennou zdí. Zeď byla stejného provedení jako na nedalekém tožickém Vrchu.
Pak byla Ohrada opuštěna a vznikají dvě opevněná místa na vyvýšeném místě, které nese pomístný název Na Valech. Jedná se o vznik opevněného dvorce a o vznik opevněné tvrze. Vzniká obraná kamenná věž, na kterou je východním směrem přistavěn románský kostelík. Přesné datum postavení kostela neznáme. Stavba nesvačilské věže s kostelíkem vznikla pravděpodobně v poslední třetině 12. století a je předpoklad, že toto dílo vznikalo pod vlivem klášterních staveb v Ostrově a Sázavě. Jsou zde již uplatněny typové rozměry, tzn. je daná přesná šířka stavby vůči její délce a tyto rozměry pak určují i výšku stavby a její věže. Věž má půdorysný rozměr 5,15x4,55m, šířka zdí je 1,0m. Výška původní věže je 14,0m bez zastřešení. Věž neměla volný přístup, byla přístupná podzemní chodbou, která vedla do opevněné tvrze. Ta byla na místě dnešního č.p.9. Věž měla obranný charakter, ještě dnes jsou ve věži kostela zachovalá střílnová okna. Z tvrze byl další přístup do věže. Jednalo se o krytý visutý dřevěný most, který ústil v patře věže. Na severní straně byl proto proveden otvor, který je vidět i v současné době, je však zazděný. Na straně východní byla věž v patře otevřena v celé šířce a otvor byl zaklenut mohutným klenutím. Vznikl tak prostor otevřený do lodi kostela, vznikla empora. V případě nesvačilského kostela se tedy jedná o románský kostelík se západní emporou. V úrovni čtvrtého patra jsou ve věži na každé straně ve stěnách dvě sdružená okna s půlkruhovými záklenky a pískovcovým sloupkem uprostřed. Věž měla zastřešení dřevěnou věží s trámovým podsebitím a šindelovým příkrovem. Časovou orientací pro dobu vzniku románského kostelíka je zdivo věže, které je na většině vnitřní plochy bez omítky. Jedná se o zdivo z lomových, v líci přitesávaných a pravidelně kladených kamenů s podřezávanými spárami. To jsou spáry, ve kterých je zdůrazněna rýha. Je však možné, že část povrchu nepravidelných kvádrů byla doplněna o rastr spár, které tak navozují iluzi řádkového zdiva. Na severní straně současného kostela je viditelná část původní románské stavby, která se dochovala v původní délce 10,10m. Nároží kostelíka byla armována tesanými kvádry.
V době rané gotiky byl kostel rozšířen do dnešních půdorysných rozměrů a v r. 1700 začala jeho barokní přestavba. Přestavba znamenala přístavbu nové sakristie, té původní sloužil prostor pod věží na úrovni přízemí. Na východní straně bylo přistavěno kněžiště, po jeho severní straně je sakristie. Na západní straně lodi je zděná kruchta vynesená oblouky, hloubka kruchty 5,00m. Kněžiště je obdélníkového půdorysu 4,6 x 6,20m uvnitř v rozích zešikmené. V jeho jižní stěně je široké obdélníkové okno nízkým obloukem zaklenuté. Kostelní loď 10,62m x 18,68m je zastropena rovným stropem. Světlá výška od podlahy ke stropu je 8,50m. Na každé straně lodi jsou ve stěně dvě široká obdélníková okna nízkým obloukem zaklenutá. Vítězný oblouk je segmentový. Pro vstup do kostela slouží jen vchod na jižní straně, původní hlavní vstupní portál na jižní a západní straně je zazděn.
Hlavní oltář je barokní, po stranách jsou kanelované sloupky a vyřezávané rozviliny. Uprostřed oltáře je prosklená skříň, kde byla umístěna z lipového dřeva vyřezaná Pieta. Socha pochází z první poloviny 15.století. Další významná socha byla na zavěšeném krakorcovém podstavci na severní stěně lodi. Byla to Madona. Nyní jsou obě sochy v Národní galerii v Praze z důvodu jejich zabezpečení proti krádeži. Kostel byl několikrát vykraden a socha Piety skončila až v Německu.
Na epištolní straně stojí oltář s velikým na plátně malovaným obrazem Kristus Pán na kříži. Je to dílo z konce 17. století v rámu zdobeném rozvilinami. Vedle je zbytek oltáře, socha zbičovaného Spasitele ze 17. století byla ukradena.
Původní barokní varhany s krásnou skříní zdobenou rozviliny nepřečkaly dobu vystěhování obce v době II. světové války a byly zničeny. Druhé varhany, ty současné, pořídil farář Otradovec. V době vystěhování byly z věže sejmuty zvony na základě vládního nařízení ze dne 26.11.1941. Zachránil se pouze malý zvon umíráček. Když vezli zvony do Německa, aby je roztavili, tak malý umíráček byl vhozen do Vltavy. Po válce byl vytažen a dle nápisu Nesvačily byl navrácen a zavěšen na věž. Má však uvolněné srdce a nelze s ním zvonit. Druhý vysvěcený zvon byl zavěšen v r.1946. Nyní jsou na věži zavěšeny tři zvony. Ten největší nese jméno MARIA, je to nedávný dar z r.2007, a má elektrický pohon ovládaný z kruchty kostela.
Přesná doba stavby kostela není známá. Dle zdiva věže se dá předpokládat, že doba vzniku věže a následně kostela je v poslední třetině 12. století, ale díky písemným záznamům lze pozdější historii kostela dobře sledovat. O osadu a patronátní právo se dělila vyšší a nižší šlechta, k roku 1318 se připomíná Mikeš z Nesvačil. Ves a kostel přináležel v tomto období vladykům z Nesvačil. V té době také měla nesvačilská farnost dvě fary. Jedna fara byla pod patronátem místních vladyků, druhá byla pod patronátní správou pánů z Dubé, kteří sídlili na hradu Léštně. Posledním vladykou byl Heřman z Nesvačil, který bojoval v husitském vojsku a pravděpodobně r.1463 umírá na následky morové nákazy.Po roce 1624 se stává kostel pouze filiálním a správa přechází pod faru v Bystřici. V roce 1678 koupí přechází Nesvačily do majetku hraběte Jana Bohumíra Ferdinanda z Burgstallu, který pak v roce 1700 kostel upravuje v jednoduchém barokním stylu do dnešní podoby. Dne 3.září 1706 pak Nesvačily a další obce kupuje hrabě Jeronym Kollored z Walsee a připojil je tak k panství Tloskovskému. Roku 1805 přechází panství Tloskov do majetku pruského hraběte z Pourtules a v roce 1872 panství Tloskov kupuje pan Čeněk Daněk z Esse.
Kostel je průběžně opravován.
Dle zápisu tužkou na varhanách byla r.1882 opravena věž Františkem Kramperou se čtyřmi pomocníky. V říjnu roku 1904 opravoval věž pan František Neterda. V roce 1923 byla báň věže opatřena novým bedněním z prken a pokryta pozinkovaným plechem, který vážil 6q. Do makovice nad bání byly uloženy památné listiny a kovové peníze. Věž byla nově omítnuta a spadlé římsy provedeny nové. Uvnitř kostela kolem hlavního oltáře byla odstraněna vlhká poškozená omítka do výše dvou metrů a provedena nová. Stavitelskou práci provedl pan Kott z Benešova, klempířské práce prováděl pan Křapáček z Bystřice. Oprava stála přes 22.000,-Kč a zaplatil ji patron kostela pan Vincenc Daněk a jeho bratr Oskar Daněk. Nesvačilští rolníci zajistili svými povozy dovezení potřebného materiálu. V následujícím roce 1924 byly do kostela dány nové lavice, dvoje dveře´, okna na věži byla opatřena okenicemi. Prkna na truhlářské práce daroval patron kostela pan Vincenc Daněk ze své pily v Líšně. Ostatní náklad ve výši 4.001,30 Kč byl uhrazen z milodarů farníků. Poslední oprava většího rozsahu se prováděla v roce 2001 a byla to generální oprava věže, na kterou byla jeřábem osazena nová báň.
Nesvačilský kostel Nalezení svatého Kříže je významnou románskou památkou venkovské církevní architektury. Na výšině krásně upravené návsi je dominantou.
Kostel, hřbitovní zeď a márnice jsou zapsány v ústředním seznamu Kulturních památek České Republiky.
Hlavní oltář v prostoru kněžiště
Původní románská okna
Pohled na kruchtu s varhanami
---
