Práškaři
Naše nesvačilské letiště sloužilo dlouhá léta pro potřeby zemědělství. Ve žlutě zbarveném letadle Z-37 Čmelák létal i pan Karel Balej a mechanika mu dělal pan Václav Flíeger. Ten napsal soubor svých vzpomínek pod názvem Moje začátky u práškařů.
A tam také pan Flieger píše: Byli jsme s Karlem myslím dobrá dvojka. On se snažil vyhovět mě a já jemu. Dříve měl kolegu, který byl odněkud z traktorové stanice a ten mu stále kecal do lítání. Jednou létal vysoko, podruhé nízko, pak měl špatný režim motoru a kdoví co ještě. To jsme si vyříkali hned na začátku a byli jsme spokojeni oba. Mně nízké lety nevadily, právě naopak. Se stravou to bylo trochu horší, ale i to se dalo zvládnout. Ráno se začínalo půl hodiny před východem slunce. To jsem udělal motorovou zkoušku a přijel se Čmeldou k maringotce, kde Karlík zatím uvařil kávu. Já "zaaretoval" plyn na volnoběhu, vypili jsme kávu a šupky do teplé mašiny a už jsme mašírovali do luftu. To jsme praktikovali do té doby, než jsem špatně utáhl aretaci a mašina se rozjela. Dobře to dopadlo, trochu jsme se zpotili, jak jsme ji honili a od té doby jsem už před maringotkou vypínal motor. Na poli jsme se domluvili s některým vedoucím jestli je ochotný nám koupit sváču, na kterou jsme mu dali peníze. Nutno podotknout, že nám vždy dali najíst a napít a peníze nevzali. Až na jeden případ na Vlašimských statcích, kdy jsme byli stroze odmítnuti a tak jsme museli odletět do Bystřice na oběd. Když jsme se vrátili na pole, už tam nikdo nebyl a nepomohlo ani kroužení nad statkem. Druhý den jsme měli kontrolu z oddílu se stížností, že nelétáme pokud nám nedají dvanáctku pivo. Měli jsme dost svědků na svoji obranu a tak se Vlašimské statky dostaly na konec seznamu. Večer po návratu následovalo ošetření našeho koně, papírování a sháňka po něčem k jídlu. Přes den jsme se nikam nedostali a tak to odnesla obyčejná hospoda v Nesvačilech. Byla tam paní hospodská, jíž jsme říkali teta a ostatní jí říkali Markýza. Tam stačilo po příletu zavolat a ona nám vždy něco dala. Nikdy nás nenechala hladové i když někdy jsme dostali k jídlu i sem tam nějaký přívlastek.
Je nutno dodat, že ta paní hostinská se jmenovala paní Anna Štěpánková a byla to opravdu výborná žena, no a hostinec se v té době jmenoval U Štěpánků.
Na obrázku je letadlo Z-35 Čmelák, rozpětí křídel 12,22m, délka 8,55m, výška 2,90m, motor Avia M-462AF hvězdicový devítiválec o výkonu 232kW se spouštěním stlačeným vzduchem.
...