Z historie Nesvačil
Nesvačily byly již ve 13.století farní osadou, k níž byla přidělena jako filiální osada Bystřice.Ve 14.století patřila osada Nesvačily vladykům z Nesvačil.Roku 1318 se připomíná Mikeš z Nesvačil, 1397 panoš Jan z Nesvačil.Za starých dob zde bývaly dvě fary.Jedna z nich byla pod patronátem pánů z Dubé na Leštně, druhá pod patronátem vladyků z Nesvačil.Časem, zejména po třicetileté válce, přišel kostel z nedostatku kněží o duchovní správce a byl dán bystřickému faráři.Na místě nynější části obce, lidově zvané "Kopec", byla samota Vestec (tj. malá ves). Její součástí byla hájovna, nynější č.p. 1 (Vnoučkovi), zájezdní hospoda č.p.2 (U Vejsadů) a kovárna č.p.47 (dnes přestavěná). Hajný dozíral na panské rybníky.Byly to: dnešní velký Hořejší (dříve Vestecký), hned pod ním byl druhý a třetí, jejichž hráze byly patrné před č.p.5 (U Baťhů) a č.p.51 (U Sládečků). Čtvrtým rybníkem je současný návesní rybník.Pod vesnicí směrem k Tvoršovicům se leskl pátý rybník. I tam byla patrná jeho hráz. V současné době zde p. Josef Dráb vybudoval nový rybník. V lukách proti dnešní hasické zbrojnici a tělocvičně bývala studánka "Na Baště" (její pozůstatky jsou patrné dodnes).Zde stával domek baštýře.Hajný dozíral i na lesy na Kobylí hoře, která byla zalesněna.
Kolem Vestce přes nynější "Kopec" vedla kupecká stezka od Tožice k Lipinám, mezi č.p.2 a č.p.4 a dále na Krňovky a Chvojen do Prahy. Při této stezce stála odpradávna tloskovská zájezdní hospoda (bývalý hostinec č.p.2).Hospoda byla kamenná, pod ní konírny. Po této stezce jezdili formani na cestě z Lince do Prahy a zpět. Formané jezdili ve dne i v noci, proto i v hospodě a vedlejší kovárně bylo rušno. Každý den se zabíjel vepř či kus hovězího (přes den prase, na noc tele).Vystřídala se tu řada majitelů. Nejstarší majitel se připomíná v roce 1757. V roce 1935 obdržel majitel Karel Bartůšek pro tento dům tzv. radikovanou živnost hostinskou a výčepnickou, která stanovila práva: přechovávat cizince, výčep piva přírodního i ovocného, výčep a drobný prodej pálených nápojů lihových, podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení, míti v hostinci dovolené hry. Kdyby nebyl dědic, majitel má vždy právo provozovat tuto radikovanou živnost. Není třeba osobní koncese.
U kostela v místech statku č.p.9 (p.Antonín Jirovský) stávala tvrz. Její základy byly znatelné při přestavbě chlévů v roce 1941, našlo se zde hodně střepů z hliněných nádob a ohořelé zdivo. Tvrz byla spojena s kostelem podzemní chodbou, páni z tvrze měli přístup na "kruchtu" kostela. odkud se účastnili mší, ochozem nadzemním. Držitelé tvrze jsou známi jen z majetkových převodů. Jsou to hlavně: Vchyna, Heřman, Jan Ctibor a Vlašek z Nesvačil. Jedině Heřman z Nesvačil byl ve vojenské družině Oldřicha Vaváka z jihočeského Hradce, připojil se k husitskému hnutí a Žižkovi pomohl likvidovat příběnické adamity. Heřman žil ještě v roce 1463, patrně podlehl moru, který toho roku v zemi řádil. Kostel sloužil v době nebezpečí i jako opevnění (viz střílny ve věži kostela a podzemní chodba, zjištěná v roce 1958 při kopání hrobu ve výklenku věže, která podle vyprávění mohla ústit až za vsí v lukách k Tvoršovicům.
Podobný vladycký dvorec spojený s kostelem lze v této podobě vidět např. na Chvojně, Tožici nebo tvrze bez kostela v Bezejovicích, Drachkově, Božkovicích apd.Vladyka v nich sám hospodaří, nebo mu sem odvádějí naturální dávky ze vzdálenějších dědin. S rozvojem peněžního hospodářství pozbývají tvrze svého významu a pán, je-li na hospodářském vzestupu, se stěhuje na gotický hrad. Jestliže upadá jeho společenský význam, zůstává na vesnici jako svobodník. Takový byl zřejmě i osud nesvačilské tvrze, která v sousedství líšenských a konopišťských pánů nevydržela.Areál nesvačilské tvrze neobsahoval hospodářské budovy. Ty lze předpokládat na místě č.p.65 (u Šindelářů), kde se často nalézaly střepy, těsně před 1. světovou válkou i celé nádoby. Zde byla patrně hrnčířská dílna. Při výkopu základů pro drubežárnu JZD byly objeveny staré základy, spálené a spečené zdivo, kusy spáleného dřeva a mnoho střepů, které historik dr. Jan Hertl určil do 12. století. Další střepy byly z doby středověku.
Postavení venkovského lidu se zhoršilo po bělohorské bitvě. V našem kraji proběhly také selské vzpoury např. 1627 na Neštětické hoře, 1698 na Tloskovském panství, v roce 1775 na Konopišťsku. I lid z naší vesnice se zúčastnil v roce 1690 vzpoury proti vrchnosti. Tehdy patřily Nesvačily již k Drachkovu, kde byl jejich vrchností hrabě Jan Gottfried z Burgstallu, neboť k přivtělení Nesvačil k Drachkovu došlo v roce 1660. Poddaní platili kontribuci vrchnosti do Drachkova dvakrát do roka, a to na sv. Jiří a sv. Havla, v různé výši. Sedláci platili od 1 do 2 kop grošů, chalupníci 1 kopu grošů. Kromě toho dávali ještě naturálie a to sedláci 2 až 6 slepic, chalupníci 1 až 2 slepice. Někdo i 10-30 kusů vajec. K tomu ještě musel robotovat určitou dobu u dvorů v Drachkově, Bezejovicích nebo Semtíně. V důsledku třicetileté války byly životní podmínky na statcích přímo nesnesitelné. Proto se lidé bouřili. Nejaktivnějším buřičem z Nesvačil byl Martin Srb, který měl 35 strychů polí, tři vlastní koně, jednu vlastní a dvě najaté krávy, dvě vlastní jalovice a jednu svini. Stavení měl chatrné, protože v roce 1671 vyhořel. Dalším účastníkem vzpoury byl Martin Šváchů, který měl 30 strychů polí, chatrné stavení bez stodoly, dva koně a dvě najaté krávy. Jako rebelant je dále uváděn Jan Chvála z Nesvačil, který vlastnil 33 strychů polí, chatrné stavení a jednu vlastní a dvě najaté krávy. (3 strychy jsou cca 1 ha).
Další významnou postavou v tomto období byl nesvačilský rychtář Martin Frank z č.p.12.(pocházel z domu č.p.65), který se zapletl do oloupení rodiny žida Nathana, který se svou rodinou prchal z Prahy před morem se svým značným majetkem k sedlákovi Vondrovi do Drachkova. Hrabě Burgstall jej však u sedláka objevil a vyhnal ho z Drachkova pryč z obavy nákazy. Ten dojel přes Kobylí horu do prvého nesvačilského stavení Martina Srby č.p.28, který mu slíbil, že zde může ve stodole s rodinou zůstat tři dny. Hned se ale jeho přítomnost donesla rychtáři Martinu Frankovi, který sezval nesvačilské občany J. Kejnara, M. Kalába, A . Sepekovského a další přátele z Drachkova a z Tomic a spolu s rejtary, t.č. pobývajícími v Nesvačilech a majícími zbraně, podnikli v noci útok na Srbovu stodolu, kde rodina žida spala.Útočníci vnikli na mlat, rozbili truhly a vybírali peníze, střibro, zlato, perly. zlaté prsteny, cínové nádobí a šatstvo. Židům zbylo jen to, co měli na sobě a zašité v oděvu. Stěžovali si proto u místodržících na loupežné přepadení. Ti rozhodli o uvěznění a potrestání loupežníků. M.Frank a jeho tovaryši byli uvězněni. J. Kejnar a M. Frank byli oběšeni, A. Sepekovský a M. Kaláb zemřeli při ukrutné dřině "na šancích". Tělo M. Franka získala tajně jeho žena, když uplatila dozorce. V noci pro něj do Prahy dojela, dozorce tělo sňal z oprátky a uložil do rakve na voze a žena jej odvezla do Nesvačil, kde byl na západní straně hřbitova u zdi pro sebevrahy pohřben. Také obávaný hrabě Burgstall roku 1707 zemřel a je pochován v Nesvačilech.
Nesvačily se postupně rozrůstaly. Teprve v roce 1661 byly Nesvačily s filiálním kostelem a tvrzí, ves Drachkov, Zahořany a Dlouhá Lhota odděleny od Lešenského panství. Jak je již dříve uvedeno, 30. března 1678 koupil tyto Jan Gottfried Ferdinand hrabě z Burgstallu. Ten nesvačilský kostel obnovil. O starobylosti kostela svědčí věž z doby románské (při opravě v letech 1968-69 obnovená románská okénka i na boku věže zviditelněn románský sloh). Vlastní loď a kněžiště byly v roce 1700 k této staré věži, a menší románské stavbě, přistavěny v jednoduchém barokním slohu. Syn a dědic Jana Gottfrieda Ferdinanda Burgstalla - Václav Karel z Burgstallu - prodal statek Drachkov, Nesvačily a Tomice 3. září 1706 hraběti Jeronýmu Kollovratovi z Walsse, který je připojil k Tloskovskému panství. V roce 1805 přešel Tloskov na pruského hraběte z Pourtales a konečně v květnu 1872 na Čeňka Daňka z Esse.
V roce 1878-79 byla postavena obecná škola nákladem 13 000 zl. Dne 1. září 1879 se začalo vyučovat v jedné třídě, vyučujícím byl bystřický učitel Vojtěch Klos. Před tím vyučovali v zímním období dobrovolně lidé různých povolání, aniž měli k vyučování učitelskou způsobilost. Jedním z nich byl J. Nechyba až do roku 1840. Potom chodily děti do Bystřice. Vyučovalo se v č.p. 49 u Kandů. Nová škola pak byla velkým dobrodiním. Stavbu školy prosazoval zejména Jan Bartůšek č.p. 37 jako starosta obce.Ten stál i v popředí úsilí o založení Sboru dobrovolných hasičů v Nesvačilech. Nová škola se postupně zaplňovala. Ač byla postavena jako trojtřídní, v některých letech musela být zrušena příčka v bytě řídícího učitele a zřízena zde třída čtvrtá. Přitom počet dětí ve třídě se pohyboval kolem 50-60. Zpočátku i více.V roce 1973 byla škola změněna na jednotřídní pro nedostatek žáků a za dva roky byly zrušena úplně. V budově školy byl po nějakou dobu internát Středního odborného učiliště stavebního - Železniční stavitelství Benešov. Po roce 1990 obecní úřad Bystřice školu prodal bytovému družstvu a budova byla zrekonstruována na osm bytů. Vzhledem k tomu, že jednu třídu používal Sokol Nesvačily jako tělocvičnu a byla zde i knihovna, byla postavena u hasičské zbrojnice budova, ve které je tělocvična, místní lidová knihovna a WC. Do stavby vložil obecní úřad Bystřice peníze, které získal za budovu školy, zbývající část investoval sám.
V roce 1909 byla založena obecní knihovna. Základní obnos 100,-K na založení věnoval v roce 1909 nesvačilský rodák a americký továrník p. Jan Bartůšek, který pocházel z domu u Šebků č.p.59. V roce 1910 věnoval dalších 100,-K. V roce 1925 měla knihovna již 261 knih, 35 čtenářů a 208 výpůjček. V roce 1970 měla knihovna 1995 svazků a 56 čtenářů s 1962 výpůjčkami.
V roce 1910 byl v Nesvačilech založen Spořitelní a záložní spolek. Starostou byl p.Václav Bartůšek č.p.7, náměstkem p. Antonín Svatek č.p.12, pokladníkem p.uč. Eduard Štengl. Tato kampelička přešla po válečné přestávce na jednatelství Státní spořitelny. Později byla zrušena úplně, agendu převzala Státní spořitelna v Benešově, pobočka v Bystřici.
V roce 1924 byl slavnostně odhalen pomník padlým občanům v 1. světové válce. Pomník představuje klečící ženskou postavu, sklánějící se nad hrobem padlého vojína a kladoucí věnec na tento hrob. Pomník zhotovil sochař R. Zábrodský z Benešova z hořického pískovce za honorář 5 000Kč. Na přední straně podstavce je vytesáno 27 jmen padlých rodáků v 1. světové válce. Na východním boku podstavce je vytesáno 7 jmen obětí 2. světové války. Tato jména sem byla doplněna v roce 1946. V 1. světové válce bojovalo v řadách legionářů z Nesvačil pět občanů. Byli to: František Krátký z č.p.51, Josef Šanda rodák z Nesvačil, František Šiška z č.p.64 jako ruští legionáři, Karel Kosík jako italský legionář, František Kříž z č.p.64 jako francouzský legionář.
Za druhé světové války působil v řadách britského vojenského letectva nesvačilský rodák p.Karel Kanda, který podnikl strastiplnou cestu přes Polsko, Francii do Velké Británie, kde i po válce zůstal.
V roce 1920 byla založena Tělocvičná jednota Sokol Nesvačily, která spolu s hasiči a dalšími organizacemi vyvíjela i kulturní činnost. Tak např. v roce 1928 bylo v Nesvačilech sehráno pět ochotnických divadel, dvě oslavy a dvacet tanečních zábav. Sokol i hasiči pořádají kromě své činnosti i řadu kulturních akcí dodnes.
V roce 1930 bylo započato se stavbou sboru Církve československé, tzv. Betlémské kaple, který byl jako prvý sbor této církve na okrese Benešov otevřen dne 14.června 1931. Stavba byla rozpočtována na 250 000Kč, díky ochotě a obětavosti občanů i dárců byla pořízena za 100 000 Kč. Na stavbě se pracovalo většinou jen po večerech a nedělích a pouze zdarma. Stavba byla provedena podle návrhu stavitele Ladislava Žaby z Benešova. Dozor měl p.Antonín Novák a p.Josef Bartůšek č.p.89. V polovině devadesátých let dvacátého století byla provedena generální oprava tohoto sboru, zhotoveno nové vnější schodiště, provedeny vnitřní úpravy a fasáda a byla pořízena nová plechová střešní krytina. Většina prací byla provedena svépomocí zdarma.
Na podzim roku 1934 se po dlouhých průtazích úřadů započalo se stavbou tzv. "nové" silnice od nádraží v Bystřici kolem letiště do Nesvačil jako nouzovou stavbou v době nezaměstnanosti. Obec vyvíjela veliké úsilí o zlepšení sociálních podmínek zdejších občanů. Dělníci dostávali nejméně 20 Kč za 8 hodin práce. Domkáři, kteří neměli nárok na silnici pracovat, měli možnost výdělku, třeba menšího, při lámání kamene pro obec. Lomy byly "Na ohradě" a "Ve skalce". Obec dala možnost výdělku i rolníkům, kteří vozili tento nalámaný kámen na budovanou silnici. Stavbu silnice prováděl místní rodák, stavitel Karel Bartůněk z Prahy, dozor a řízení stavby prováděl p.Jan Bárta č.p.78 a František Fulín č.p.86. Kolaudace stavby byla 4.prosince 1935. Byla to již třetí silnice za posledních 15 let, kterou obec postavila. První byla k Petrovicům, druhá byla kolem školy a k Zahořanům a třetí nová silnice kolem letiště do Bystřice.
V roce 1937 bylo založeno "Družstvo pro rozvod elektrické energie", které po delším jednání mezi obcí a okresním úřadem provádělo elektrizaci obce. Ta byla provedena v roce 1938.
V březnu 1938 započalo se stavbou letiště ministerstvo veřejných prací. Letiště mělo sloužit jako pomocné letiště vzhledem k blížícímu se válečnému komfliktu. Plocha letiště měří přes 52 ha, půda byla pro jeho výstavbu zabrána 26 rolníkům z Nesvačil, panu Šollerovi z Bystřice a obci Nesvačily. V září 1938 bylo letiště hotové. Mobilizace byla vyhlášena 22. září 1938.
Válečný rok 1943 znamenal krutý osud obyvatel Nesvačil. Došlo k vystěhování obce v důsledku zřízení cvičiště vojsk SS ( Truppenubungsplatz Bohmen ). Po žních se připravovali občané ke stěhování, němečtí celníci hlídali, aby někdo neodvezl něco, co mělo zůstat na místě. Nikdo totiž nesměl odvážet živý a mrtvý inventář a zásoby. Přesto se v noci a časně ráno odváželo skrytě a se strachem v povozech se slámou apd. Vánoce již trávili nesvačilští občané v nových domovech, rozsetých v okolí i ve vzdálenějších místech. Východní hranici cvičiště tvořila železniční trať Čerčany - Tábor, byla vystěhována i část obce Bystřice za tratí k letišti. Severní hranici tvořila řeka Sázava od soutoku s Vltavou až do Čerčan ke trati, západní hranici tvořila řeka Vltava, jižní hranici železniční trať Olbramovice - Sedlčany a dále silnice na Příbram až k Vltavě. Celková výměra tohoto cvičiště byla přes 45 000ha. V roce 1944 byla obec vystěhována. V Nesvačilech byly od jara jen vojenské útvary a hrstka lidí, kteří pracovali u SS dvorů. Ve škole byly vojenské kanceláře, v katolickém kostele bylo skladiště koňských postrojů, látek a vojenských obleků, v československém kostele byla posluchárna vojenského učiliště, později sklad radiotelegrafického materiálu a přístrojů. V domě č.p.21 byla důstojnická kantina, v domě č.p.65 kuchyně pro veškerou posádku vojsk SS. V domě č.p.17 byl ubytován velící důstojník. Na letišti bylo asi 40letců a mechaniků, asi 50 letadel ( Heinkel 111 K, Messerschmidt 110-109, Junkers 52 K, Fiesler Fi 156, Storch, Siebel 47 a jiné . Vystěhování netrvalo však dlouho.
Po osvobození v květnu 1945 se začali občané navracet do svých, často zpustošených domovů. Nastala ukrutná, ale radostná práce obnovy domovů a společenského života v obci. Jelikož byly v době vystěhování rozorány meze a pozemky byly neohraničeny, stanovili si vlastníci polí a pozemků hranice dohodou, podle toho, jak uznali. V srpnu 1946 byly zahájeny měřické práce a započalo se s tzv. scelováním pozemků, k čemuž byl před tímto datem přijat zákon. Skupina geometrů zde pracovala několik měsíců, vyměřovaly se nové cesty, každý hospodář měl mít pozemky v maximálně třech kusech, přístup na pole z obou stran, aby mohl obdělávat různé plodiny. Bohužel však nedošlo k "zaknihování" tohoto scelování, protože došlo v roce 1948 ke změně politického režimu a následného zakládání Jednotných zemědělských družstev. Zákon o scelování byl v roce 1964 zrušen, což do dnešní doby způsobuje nemalé problémy v řešení majetkových vztahů, katastrální mapy se v řadě případů neshodují se skutečností.
Družstvo pro rozvod elektrické energie bylo doplněno o přídavek " a mechanizaci zeměděl-ství". Z prostředků ministerstva zemědělství byl zakoupen traktor Fergusson s pluhem a kultivátorem, později zakoupen z podílů členů i valník. Ten pomáhal zemědělcům s obděláním půdy. V květnu 1949 vzniklo JZD Nesvačily, které hospodařilo do roku 1961, kdy bylo sloučeno s JZD Bystřice. V roce 1964 se stala obec Nesvačily, spojená v roce 1960 s Tvoršovicemi a Mlýny, součástí obce, dnes města Bystřice.
Padesátá léta dvacátého století neblaze zasáhla i některé občany z Nesvačil. V březnu 1950 byl zatčen a v inscenovaném politickém procesu odsouzen ke 24 letům vězení pan Jan Bartůšek z Nesvačil čp 37, jeho syn Vladislav k 18 měsícům vězení a 3 měsícům tábora nucených prací. Jan Bartůšek se vrátil po 12 letech vězení, syn Vladislav po 21 měsících. Oba pracovali v místním JZD až do odchodu do důchodu. V roce 1952 byl vystěhován rolník Jan Bartůšek čp.21 s rodinou. V roce 1956 byli z družstva vyloučení a z obce vystěhováni rolníci Antonín Matoušek čp 58, Augustin Kadlec čp 17, Jan Bartůšek čp 7 s rodinami, což bylo součástí politického nátlaku, který ve státě i v okrese tenkrát probíhal.
V roce 1971-72 byla postavena prodejna potravin pro družstvo Jednota Benešov v akci "Z". Akce Z byla akcí "zvelebení", ve které bylo hrazeno cca 50-60% rozpočtových nákladů, ostatní se muselo uděla zdarma. Platily se pouze odborné práce. Proto se akci říkávalo též "akce zadarmo". Na prodejně, která měla hodnotu 647 000 Kčs, bylo zdarma odpracováno 2 257 hodin. Prodávat se zde začalo v roce 1973. Po roce 1989 byla prodejna zprivatizována a majitelkou se stala paní Ivana Hejnová.
I v dalších letech bylo prostředí v Nesvačilech zlepšováno. Byl vybudován, také v akci "Z", vodovod v celé osadě, neboť hodně soukromých studen, zejména v části Kouty, bylo zničeno nebezpečnými postřiky prováděnými v 50. a 60. letech letadly z letiště. Skladování postřiků bylo na letišti prováděno nedbale. Došlo k úpravě silnic a cest v osadě, které byly vybudováním vodovodu značně poškozeny. Byla provedena též generální oprava elektrické sítě, rozšířen počet trafostanic, přitom bylo zrekonstruováno i veřejné osvětlení. V posledních letech byl znovu zaveden tentokrát bezdrátový místní rozhlas. Udržovány jsou aleje u veřejných cest. V roce 2007 byla opravena hasičská zbrojnice a její okolí u příležitosti 120. výročí založení hasičského sboru v Nesvačilech. O organizování veřejných prací se stará místní samospráva, v současné době vedená p.Josefem Sládečkem, který tlumočí požadavky městskému úřadu v Bystřici. Ten je dle svých možností nápomocen řešit vzniklé problémy.
K prudkému rozvoji činnosti došlo v 90. letech minulého století i na letišti, které získalo statut letiště mezinárodního. Je zde řada firem, které mají vlastní letecké školy, vyrostla zde i restaurace s ubytováním a další zázemí pro letecký sport. I díky tomu jsou Nesvačily známy v kraji i republice.