Osudová setkání
Dva příběhy, osudová setkání.
Píše se rok 1846 a k vesnici Křečovice přichází mladý muž s dřevěným kufříkem. Nade vsí u dřevěného kříže se pomodlí a přeje si, aby v Křečovicích působil dlouho a prožíval šťastný život. Přichází sem z Neustupova z rodiny bednářského mistra Františka Suka a na škole v Křečovicích začne působit jako učitelský pomocník. V roce 1856 se Josef Suk oženil s vnučkou zdejšího řídícího učitele Matěje Českého, Emílií Baumannovou. Začátky byly těžké, ale postupně se začíná dařit. Josef Suk se stává řídícím učitelem, při zdejším kostele je významný regenschori. Zvládá hrát na několik hudebních nástrojů a vyučuje hru. Roku 1860 se narodil syn Antonín, v roce 1861 dcera Emílie. Sourozenci si zvolili učitelskou dráhu. Vystudovali učitelský ústav, Antonín působil jako řídící učitel v Maršovicích, Emílie byla na škole v Jindřichově Hradci. Čtvrtého ledna 1874 se narodil syn Josef. Otec záhy poznává, že jeho Jozífek má velký talent. Začíná dřina, ráno klavír, v poledne housle, večer varhany. Takové byly první hudební kroky budoucího Mistra Josefa Suka. Roku 1895 odchází na odpočinek pan řídící učitel Josef Suk. Ctihodná c.k. zemská školská rada ocenila jeho velké zásluhy a udělila mu Záslužný kříž s korunou. Na odpočinku sleduje počínání svého syna, který studuje na pražské konzervatoři a setkává se tam s Antonínem Dvořákem. Je tak jen otázka času, kdy se setká Josef Suk s Otylkou, Dvořákovou dcerou a zamilovaný pár vstoupí 17. listopadu 1898 v kostele svatého Štěpána na Novém Městě pražském do manželství. V roce 1901, devatenáctého prosince, přichází na svět syn Josef. Tomu je souzeno stát se inženýrem zemědělství.
Druhý příběh začíná v malebné jihočeské vesnici Nedvědice. Tam roku 1901 se u Koubů veselí z narození syna Jana. Do základní školy Jan chodil v rodných Nedvědicích, do měšťanské školy v nedaleké Soběslavi a zde také studuje na učitelském ústavu, kde v roce 1920 končí studium úspěšně maturitní zkouškou. První učitelské zkušenosti získává v Maršovicích, pak v Křečovicích, Nahorubech, Netvořicích, Václavicích, na měšťanské škole v Kaplici a od 1. září 1928 zahajuje svůj další školní rok u nás v Nesvačilech. A zde vyučoval 34 roky jako oblíbený, laskavý, ale spravedlivý a přísný pan řídící učitel. Ve svých učitelských začátcích působil dvakrát v Křečovicích. A tam se seznámil s Mistrem Josefem Sukem. Ač byl Jan Kouba od Mistra Suka o 27 roků mladší, vznikl přátelský vztah. Jan Kouba vzpomínal, jak s Mistrem a dalšími hrál v hospodě mariáš. Mnohokrát se stalo, že Mistr Suk prohlásil:“Pánové, pánové, přerušuji hru, dojděte si na záchod, nebo jinak využijte následující krátkou chvilku“. A vytáhl notes pro notový zápis a zapsal si melodii, která ho napadla. A pak se zase hrálo v karty. I když byl Jan Kouba řídícím učitelem v Nesvačilech, do Křečovic stále rád jezdil.
